Terry Pratchett – Kobercové
Poměrně útlá knížečka. Poprvé jsem o ní slyšel od Pavlíny, právě když jsme řešili smysl života a takový ty voloviny, znáte to, takový to, co na vás přijde po prvním hafu vína.
No a tak jsem si ji tedkonc po case (cca 1,75 roku) teda půjčil, když uz jsem se dostal do knihovny :-)
Sam autor pise v předmluvě, ze tuto knizecku psali autori dva. Prvnim byl Terry Pratchet v 18 letech, když tvoril sve první fantasy (nebo jedno ze svých prvních), když si ještě myslel, ze ke správnému fantasy patri hlavne hodne kralu, priser, království a bitev, druhym autorem byla tataz osoba o nějakých patnáct let pozdeji, když knihu, která byla před par lety propadákem upravoval k obrazu svemu.
Maličcí lide – tedy ze svého pohledu nejsou maličcí, ale uplne normalne velici, ale z pohledu ctenare jsou opravdu maličcí, zvlast proto, ze bydli v koberci. Koberec je jejich svetem a pripominaji nam lidi, když ještě mysleli, ze země je placka. Místo oceanu je na krajích koberce nekonecna plochost. (coz bude podlaha, tipl bych si na parkety :-) ). Na zemi utoci cas od casu velmi vlastni niciva boure: „smet“. Jak uz je u autora zvykem, tak ačkoliv se nejedna o romany za Zemeplochy jeho humor se nezapre. Tak narazime na Tupomentaly, kteří jsou tak pulku mensi nez ostatní lide (tedy ti lide, kteří by v pripade toho, ze by nezili na Koberci byli podobni nam) a diky vyvoji civilizace uz jejich kralove nehazeji ostatní ze skaly, respektive se uz u toho tolik neusmívají. Jinak je tam vse, co ma ve „spravne fantasy“ byt: dlouha cesta k cili, souboj civilizaci, byvali nepřátele bojující bok po boku (zde tedy za sebou, neboť tupomentalove jsou maličcí a tak mohou lide utocit přes ne a pokud nemá souper 4 ruce, nemá sanci :-) ), unos několika clenu vypravy, zvrat v deji a zaverecna bitva. Pokud by se nebojovalo třeba mezi oranžovými vlasy, ale v temnem hvozdu, asi by to mohla byt „ta spravna fantasy“.
Ale není. Přečtete si. Preklad tradicne vynikající (viz Tupomentalove).
Žádné komentáře:
Okomentovat