Tak jsme se zase vypravili na KVIFF. Jako již několikráte předtím. Jedem já, Jony, Lenka, Vojta, Kri a Helča. Vojta chce vyrážet ráno. V deset :-D
Po vydatném tří a půl hodinovém spánku, čekám po desáté hodině, před barákem tři čtvrtě hodiny na Vojtu. Ještě, že jsem byl ještě opilý, jináč bych z toho byl skorem až rozmrzelý. Nabíráme věci a s bezmála hodinovým zpožděním oproti domluvenému času stavíme u Globusu. No co, jsou prázdniny.
Tam střetáváme auto sira Jonyho, do něhož v zápětí přesedám.
Tentýž den stíháme ještě dva filmy. Během odpoledne se k nám přidávají Martina a její krásná sestra Zuzka. Ti si s námi také jeden film střihnou.
Spíme v nádherné nádražní ubytovně. A vůbec to nemyslím ironicky. Jelikož ráno vstávám do fronty na lístky, a jelikož pokladny otvírají v osm, stojím, respektive sedím v Termálu jíž za deset šest. Po krásné hodině a půl vydatného spánku.
V osm se mezi prvními deru k pokladnám a první tři filmy, které si chci objednat na pondělí nemají. Nevadí, máme prázdniny.
Vracím se se snídaní. Všichni ještě spí. Neděle je filmově velice kritická. Dostáváme se pouze na jeden film (taky je nás v tu chvíli osm, což už není málo).
Večer tři odjíždějí a zbytek v sympatickém prostředí kavárny kina Panasonic poznávají neméně sympatickou chuť absintu a staronového kamaráda Macháčka.
Spíme v parku někde nad Termálem. Doufám, že nás ráno příliš neomočili místní psíci. Vstávačka. Fronta před Puppem. Nepustili nás na film. Lezeme dovnitř. Pořád nás nechtějí pustit. Polovina expedice směřuje na záchod. Pustili nás na film. Snad pustí i ty, co jsou ještě na toaletě. Pustili nás všechny. Další film. Další film. Na stojáka, dokonce i s Ivou Pazderkovou – byla dneska fakt špatná. Nevadí, třeba příště. Další film se rovná dvě hodiny nudy v Richmondu. Cesta domů utekla jako voda. Dvě hodiny ranní znamenaji : Hurá do postele a ve čtvrtek zase Ahoj, totiž Zdary Vary!
Po vydatném tří a půl hodinovém spánku, čekám po desáté hodině, před barákem tři čtvrtě hodiny na Vojtu. Ještě, že jsem byl ještě opilý, jináč bych z toho byl skorem až rozmrzelý. Nabíráme věci a s bezmála hodinovým zpožděním oproti domluvenému času stavíme u Globusu. No co, jsou prázdniny.
Tam střetáváme auto sira Jonyho, do něhož v zápětí přesedám.
Tentýž den stíháme ještě dva filmy. Během odpoledne se k nám přidávají Martina a její krásná sestra Zuzka. Ti si s námi také jeden film střihnou.
Spíme v nádherné nádražní ubytovně. A vůbec to nemyslím ironicky. Jelikož ráno vstávám do fronty na lístky, a jelikož pokladny otvírají v osm, stojím, respektive sedím v Termálu jíž za deset šest. Po krásné hodině a půl vydatného spánku.
V osm se mezi prvními deru k pokladnám a první tři filmy, které si chci objednat na pondělí nemají. Nevadí, máme prázdniny.
Vracím se se snídaní. Všichni ještě spí. Neděle je filmově velice kritická. Dostáváme se pouze na jeden film (taky je nás v tu chvíli osm, což už není málo).
Večer tři odjíždějí a zbytek v sympatickém prostředí kavárny kina Panasonic poznávají neméně sympatickou chuť absintu a staronového kamaráda Macháčka.
Spíme v parku někde nad Termálem. Doufám, že nás ráno příliš neomočili místní psíci. Vstávačka. Fronta před Puppem. Nepustili nás na film. Lezeme dovnitř. Pořád nás nechtějí pustit. Polovina expedice směřuje na záchod. Pustili nás na film. Snad pustí i ty, co jsou ještě na toaletě. Pustili nás všechny. Další film. Další film. Na stojáka, dokonce i s Ivou Pazderkovou – byla dneska fakt špatná. Nevadí, třeba příště. Další film se rovná dvě hodiny nudy v Richmondu. Cesta domů utekla jako voda. Dvě hodiny ranní znamenaji : Hurá do postele a ve čtvrtek zase Ahoj, totiž Zdary Vary!
Žádné komentáře:
Okomentovat