Hezký vánoce

Woody Allen

VELKÝ ŠÉF

Seděl jsem v kanceláři, čistil hlaveň osmatřicítky a přemýšlel, odkud se vynoří příští případ. Být soukromým detektivem se mi líbí, a i když mi občas někdo zmasíruje dásně automobilovým heverem, sladká vůně prachů to všechno vynahrazuje. Nemluvě o holkách, mém menším koníčku, který stavím těsně před dýchání. Proto, když se dveře mé kanceláře rozletěly a dovnitř vstoupila dlouhovlasá blonděna jménem Heather Butkissová a sdělila mi, že je pornomodelka a potřebuje mou pomoc, moje slinné žlázy přeřadily na trojku. Měla na sobě minisukni a přiléhavý svetr a její postava opisovala množinu parabolických křivek, schopných způsobit srdeční zástavu u tura chrochtavého.

"Co pro tebe můžu udělat, zlato?"

"Chci, abyste mi někoho našel."

"Nezvěstná osoba? Zkusilas policii?"

"Ne tak docela, pane Lupowitzi."

"Říkej mi Kaisere, zlato. Dobrá, tak co je to za kšeft?"

"Bůh."

"Bůh?"

"Ano, Bůh. Stvořitel, Základní princip, Prapříčina všech věcí, Všemohoucí. Chci, abyste mi Ho našel."

Přišlo za mnou do kanceláře už pěkných pár cvoků, ale když má cvok postavu jako ona, posloucháte ho.

"Proč?"

"To je moje věc, Kaisere. Vy mi Ho jen najdete."

"Je mi líto, zlato. Káplas na nepravýho."

"Ale proč?"

"Pokud neznám všechna fakta...," řekl jsem a vstal.

"Dobrá, dobrá," řekla a kousla se do spodního rtu. Narovnala si šev punčochy čistě jen pro mé potěšení, ale já v té chvíli nehodlal na nic skočit.

"Tak si vyložme karty, zlato."

"No, pravda je - já ve skutečnosti nejsem pornomodelka."

"Ne?"

"Ne. A taky se nejmenuji Heather Butkissová. Jmenuji se Claire Rosenzweigová a studuji filozofii na Vassarově univerzitě. Historii evropského myšlení a tyhle věci. V lednu mám odevzdat referát O západním náboženství. Všechny ostatní holky odevzdají z toho předmětu spekulativní práce. Ale já chci vědět najisto. Profesor Grebanier říkal, že jestli to někdo zjistí s určitostí, má tu přednášku v kapse. A táta mi slíbil mercedes, když budu mít samé výborné."

Otevřel jsem balíček lucky strikes a balíček žvýkaček a dal si jednu od každého. Její příběh mě začínal zajímat. Rozmazlená studentka. Vysoké IQ a tělo, s kterým jsem se chtěl seznámit blíž.

"Jak Bůh vypadá?"

"Nikdy jsem Ho neviděla."

"No tak jak víš, že existuje?"

"To musíte zjistit vy."

"No výborně. Takže nevíš, jak vypadá? Ani kde Ho mám začít hledat?"

"Ne. Vlastně ne. I když mám podezření, že je všude: Ve vzduchu, v květině, ve vás i ve mně - i v téhle židli."

"Aha." Takže byla panteistka. V duchu jsem si to poznamenal a řekl jsem, že to pro ni zkusím - za stovku denně, výdaje plus schůzku na večeři. Usmála se a řekla, že to bere. Sjeli jsme spolu výtahem dolů. Venku se začínalo stmívat. Možná Bůh existuje a možná ne, ale někde v tomhle městě je určitě spousta frajerů, kteří se mi budou pokoušet zabránit, abych to zjistil.

Moje první stopa byl rabín Itzhak Wiseman, místní kazatel, který mi dlužil protislužbu za to; že jsem vypátral, kdo mu maže vepřové sádlo na klobouk. Věděl jsem, že je něco v nepořádku, jakmile jsem promluvil, protože dostal strach. Pořádný strach.

"Samozřejmě že existuje víš kdo, ale já nesmím ani vyslovit Jeho jméno, aniž by mě stihl trest nejkrutější. Vlastně jsem nikdy nepochopil, proč je někdo tak háklich kvůli tomu, že se vysloví jeho jméno."

"Dostal ses někdy k Němu?"

"Já? Děláš si legraci? Jsem rád, když se dostanu za svými vnoučaty."

"Tak jak můžeš vědět, že existuje?"

"Jak to můžu vědět? Co je to za otázku? Copak bych mohl dostat takovýhle oblek za pouhých čtrnáct dolarů, kdyby tam nahoře nikdo nebyl? No, sáhni si na ten gabardén - jak bys mohl pochybovat?"

"Žádný jiný důkazy nemáš?"

"No a co je podle tebe Starý zákon? Sekaná? Jak si myslíš, že Mojžíš vyvedl izraelský lid z Egypta? Že jen zazpíval a zatancoval? Věř mi, Rudý moře nerozdělíš jen tak nějakým šmejdem z obchodního domu. Na to potřebuješ moc."

"Takže je tvrdý, co?"

"Jo. Jako skála. Člověk by si myslel, že po tolika úspěších bude o hodně milejší."

"Jak to, že toho o Něm tolik víš?"

"Protože my jsme ti vyvolení. Stará se o nás líp než o Svý ostatní děti, což bych s Ním taky rád jednou probral."

"Co Mu platíte za to, že jste vyvolení?"

"Neptej se."

Tak takhle to bylo. Židům šlo s Bohem o pěkný balík. Byl to ten starý čachr s ochranou. Za určitou cenu se o ně staral. A podle toho, jak rabín Wiseman mluvil, tak je ždímal pěkně. Sed jsem do taxíku a dojel do Dannyho kulečníkové herny na Desáté avenue. Vedoucí byl malý slizký chlapík, kterého jsem neměl rád.

"Je tu Chicago Phil?"

"Kdo to chce vědět?"

Chytil jsem ho za klopy a přitom mu sedřel trochu kůže.

"Tak co, blbečku?"

"Je vzadu," změnil postoj.

Chicago Phil. Padělatel, bankovní lupič, gorila a zapřisáhlý ateista.

"Ten chlap nikdy neexistoval, Kaisere. To je na rovinu. Je to velký podfuk. Žádný Velký šéf není. Je to syndikát. Z větší části sicilský, zbytek mezinárodní. Ale žádný skutečný šéf tam není. Snad až na papeže."

"Rád bych se s papežem setkal."

"To se dá zařídit," mrknul na mi.

"Říká ti něco jméno Claire Rosenzweigová?"

"Ne."

"Heather Butkissová?"

"Moment, počkej. Jasně. To je ta odbarvená blondýna s velkým předstihem z Radcliffu."

"Z Radcliffu? Říkala mi z Vassarovy."

"Tak to lže. Učí na Radcliffu. Nějaký čas měla pletky s jedním filozofem."

"S panteistou?"

"Ne. Pokud se pamatuju, byl to empirista. Nebezpečnej chlap. Naprosto odmítal Hegela a jakoukoli dialektickou metodologii."

"Takový to byl ptáček."

"Jo. Býval bubeníkem v jazzovém triu. Pak se zbláznil do logickýho pozitivismu. Když s tím neuspěl, zkusil pragmatismus. Naposled jsem slyšel, že ukrad fůru peněz, aby moh chodit na schopenhauerovské přednášky na Columbii. Mafie po něm jde - anebo po jeho učebnicích, aby je mohli rozprodat."

"Díky, Phile."

"Dej si říct, Kaisere. Nikdo tam nahoře není. Je tam prázdno. Přece bych nemoh udávat všechny ty falešný šeky a odírat společnost, jak to dělám, kdybych jen na vteřinku moh rozpoznat nějaký autentický smysl Bytí. Vesmír Je čistě fenomenologický. Není tam nic věčnýho. Je to všechno beze smyslu."

"Kdo vyhrál pátý dostih v Aquaductu?"

"Svatý Jezulátko."

Dal jsem si pivo a O'Rourkeho a pokoušel se srovnat si to všechno v hlavě, ale nedávalo to žádný smysl. Sokrates spáchal sebevraždu - alespoň se to tvrdilo. Kristus byl zavražděn, Nietzsche se zcvoknul. Jestli tam nahoře opravdu Někdo byl, tak tedy zatraceně nechtěl, aby se o tom někdo dozvěděl. A proč lhala Claire Rosenzweigová ohledně Vassarovy univerzity? Mohl mít Descartes pravdu? Je vesmír dualistický? Anebo uhodil hřebík na hlavičku Kant, když postuloval Boží existenci na morálním základě?

Ten den jsem povečeřel s Claire. Deset minut po tom, co jsem zaplatil účet, jsme byli v posteli a, kamarádi, své evropské myšlení si můžete klidně nechat. Provozovala takové gymnastické kousky, které by vyhrály zlatou na olympiádě v Tokiu. Potom ležela vedle mě s rozpuštěnými světlými vlasy na polštáři. Naše nahá těla byla stále ještě spojena. Kouřil jsem a zíral na strop.

"Claire, co když měl Kierkegaard pravdu?"

"Co tím chceš říct?"

"Co když člověk nikdy doopravdy nemůže vědět? Jenom věřit."

"To je absurdní."

"Nebuď tak racionální."

"Nikdo není racionální, Kaisere." Zapálila si cigaretu. "Jen prostě nezačínej s ontologií. Ne v téhle chvíli. Nesnesla bych to, kdybys na mě zkoušel ontologii."

Byla rozrušená. Nahnul jsem se k ní, políbil ji a pak zazvonil telefon. Zvedla sluchátko.

"Je to pro tebe."

Na druhé straně se ozval hlas seržanta Reeda z oddělení vražd.

"Nehledal jste Boha?"

"Jo."

"Všemohoucí bytost? Velkou jednotu, Stvořitele všehomíra? Prapříčinu všech věcí?"

"Správně."

"Někdo, kdo odpovídá tomu popisu, se právě objevil v márnici. Uděláte nejlíp, když sem hned přijedete."

Byl to skutečně On a soudě podle toho, jak Ho zřídili, to byla profesionální práce.

"Byl mrtvý, když Ho přivezli."

"Kde jste Ho našli?"

"Ve skladišti na Delanceyově."

"Nějaké stopy?"

"Byla to práce existencialisty. Tím jsme si jisti,"

"Podle čeho?"

"Ten nahodilý způsob, jakým to bylo provedeno. Zdá se, že vrah nepostupoval podle žádného plánu. Momentální impuls."

"Zločin z vášně?"

"Uhodl jste. Což znamená, že jste podezřelý, Kaisere."

"Proč já?"

"Na komisařství všichni dobře vědí, jaký máte vztah k Jaspersovi."

"To ze mě ještě nedělá vraha."

"Ještě ne, ale podezřelého."

Venku na ulici jsem natáh vzduch do plic a znovu jsem si všechno přebral. Dojel jsem taxíkem do Newarku, vystoupil a došel zbývající blok k Giordiniho italské restauraci. Tam, u zadního stolu, seděla Jeho Svatost. Byl to doopravdy papež. Seděl tam s dvěma frajerama, který jsem už viděl na půl tuctu policejních předváděček.

"Posaďte se," vzhlédl od svých špaget. Nastavil mi prsten. Věnoval jsem mu svůj nejkouzelnější úsměv, ale prsten jsem nepolíbil. Jeho to znepokojilo a mě potěšilo. Jedna nula pro mě,

"Dáte si špagety?"

"Ne, děkuji, Vaše Svatosti. Ale vy klidně jezte."

"Nic? Ani salát?"

"Před chvílí jsem jedl."

"Jak chcete, ale dělají tu skvělou salátovou zálivku. Ne jako ve Vatikánu, kde se člověk za celý rok pořádně nenají."

"Přejdu přímo k věci, pontifiku. Hledám Boha."

"Jste na správné adrese."

"Takže On existuje?" To jim všem připadalo hrozně zábavné a rozesmáli se. Grázl vedle mě řekl: "To je legrace. Ten chytrý chlapeček chce vědět, jestli On existuje."

Posunul jsem si židli, abych se pohodlněji usadil, a přišlápl jsem mu malíček. "Promiň." Ale zuřil.

"Jasně že existuje, Lupowitzi, ale já jsem jediný, kdo s ním komunikuje. Mluví pouze mým prostřednictvím."

"Proč zrovna tvým, kámo?"

"Protože mám červený šaty."

"Tenhle ohoz?"

"Jen se neošklíbej. Každý ráno vstanu, natáhnu si červený kvádro a najednou jsem velký zvíře. Je to všechno v těch šatech. Uznej, kdybych chodil v džínsech a manšestrovým saku, tak bych si v náboženství ani neškrt."

"Takže je to podfuk. Žádný Bůh neexistuje."

"To já nevím. Ale co na tom záleží? Prachy jsou to dobrý."

"Nemáš někdy strach, že ti ty červený šaty nevrátěj včas z čistírny a najednou budeš jako každý jiný?"

"Nechávám si čistit expres. Ta jistota za těch pár centů navíc stojí."

"Říká ti něco jméno Claire Rosenzweigová?"

"Jasně. Je na katedře fyziky v Bryn Mawru."

"Fyziky říkáš? Díky."

"Za co?"

"Za odpověď, pontifiku." Chytil jsem taxík a hnal se přes most George Washingtona zpátky. Cestou jsem se zastavil v kanceláři a rychle si ověřil pár údajů. Na cestě do Claiřina bytu jsem všechny kousky složil a poprvé do sebe zapadaly. Když jsem tam přijel, byla v průhledné noční košilce a zdálo se, že ji něco trápí.

"Bůh je mrtev. Byla tu policie. Hledají tě. Myslí si, že to udělal nějaký existencialista."

"Kdepak, zlato. Bylas to ty."

"Cože? Nedělej si legraci, Kaisere."

"Udělalas to ty."

"Co to říkáš?"

"Ty, zlato. Žádná Heather Butkissová ani Claire Rosenzweigová, ale doktorka Ellen Shepherdová."

"Odkud znáš moje jméno?"

"Profesorka fyziky na Bryn Mawru Vůbec nejmladší vedoucí katedry na univerzitě. Na zimním fakultním plesu ses zabouchla do jazzovýho muzikanta, který lítá až po krk ve filozofii. Je ženatý, ale to ti nebránilo. Pár nocí v posteli a už to připadá jako láska. Jenže to nefunguje, protože něco se postaví mezi vás. Bůh. Víš, zlato, on věřil nebo alespoň chtěl, ale ty s tím svým pěkným vědeckým mozečkem jsi musela mít naprostou jistota."

"Ne, Kaisere. Přísahám."

"Takže jsi předstírala, že studuješ filozofií, protože to ti poskytlo příležitost, jak odstranit určité překážky. Sokrata jsi se zbavila dost snadno, ale po něm přišel Descartes, tak jsi využila Spinozu, aby ses zbavila Descarta, ale Kant ti na to neskočil, takže ses ho musela zbavit taky."

"Nevíš, co říkáš."

"Z Leibnize jsi nadělala fašírku, ale to ti nestačilo, protože jsi věděla, že jestli někdo uvěří Pascalovi, tak je s tebou konec, takže Pascal musel jít také z cesty, ale tam jsi udělala chybu, protože jsi uvěřila Martinu Buberovi. Jenže Buber, zlato, byl měkkota. Věřil v Boha, takže ses musela zbavit Boha samotného."

"Kaisere, ty ses zbláznil!"

"Ale ne, miláčku. Vydávala ses za panteistku a to ti k Němu získalo přístup - pokud On existoval, jako že ano. Sel s tebou k Shelbymu na večírek, a když se Jason nedíval, tak jsi Ho zabila."

"Kdo má k sakru být Shelby a Jason?"

"Co na tom záleží? Život je už beztak dost absurdní."

"Kaisere," řekla a celá se najednou rozechvěla. "Přece mě nedáš zavřít?"

"Ale ano, miláčku. Když odprásknou Nejvyšší bytost, někdo si to odnést musí."

"Ach, Kaisere, mohli bychom utéct spolu. Jen my dva. Mohli bychom na filozofii zapomenout. Usadit se a třeba se pustit do sémantiky."

"Je mi líto, zlato. Z toho nic nebude."

Slzy se jí řinuly z očí. Začala stahovat ramínka noční košilky a najednou tam přede mnou stála nahá Venuše, jejíž celé tělo jako by říkalo: Vezmi si mě - jsem tvá. Venuše, jejíž pravá ruka čechrala mé vlasy, zatímco levá uchopila pětačtyřicítku a držela mi ji za zády. Vypálil jsem ránu ze své osmatřicítky dřív, než mohla stisknout spoušť, a ona upustila revolver a nevěřícně se zhroutila.

"Jak jsi to mohl udělat, Kaisere?"

Slábla rychle, ale podařilo se mi k ní proniknout ještě včas.

"Manifestace univerza jako komplexní myšlenka o sobě v protikladu k existenci uvnitř či vně opravdového Bytí je ve své podstatě konceptuální nicotou či Nicotou ve vztahu k jakékoli abstraktní formě trvale jsoucího, budoucího či byvšího a nepodléhá zákonům hmoty ani pohybu ani myšlení vztahujícímu se k nehmotnému nebo k neexistenci objektivního Bytí či subjektivní jinosti."

Byla to hutná myšlenka, ale myslím, že ji pochopila, než zemřela.

Ze sbírky Vedlejší příznaky

To musíte vidět

Uvolňete se prosím

Pan Kraus si zve do svého studia různé lidi, ale někoho takhle tupého jsem v "televizi" (ačkoliv jsem to viděl na internetu) už velmi dlouho neviděl. (Naposledy snad tu paní, jak nějakou dobu šéfovala českýmu rozhlasu)
Takže dnes se smějme: Paní Nora Fridrichová

(http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1176221164-uvolnete-se-prosim/208522161800037-14.11.2008-21:35.html)

Článek

Takový byl týden

• Tak, a máme v Praze od pondělka internet. Tvrdilo se, že bude příští týden. A pokud budu tento časový interval brát od 10.listopadu a ne od prvního října, tak to vyšlo.

• Ve středu jsem si koupil knihu do metra. Poté jsem zjistil, že u jsem ji četl.. Sakra.

• Po čtrnácti dnech, kdy se tu a onde objevila okna, v lepším případě. V horším případě jsem si pitky pamatoval. Jsem tento týden nepil. A od čtvrtka běhám.... Jakto?!?

• Dnes jsem si poprvé vyměnil na autě letní gumy za zimní, respektive nějaké, za ty druhé. Chtěl bych být bohatý, abych už to nikdy nemusel dělat. Zvlášť když je venku taková zkur... kosa.

• Učitel nám nakázal posílat mu domácí úkoly elektronicky, takže:

To prošlo. :)
Tak zatím.

Bankovní krize

No a teď něco pro zasmání :-P
Já vím, krize není k smíchu. No, i když...




„Jestliže jste investovali do akcií Enronu 1000 dolarů, zůstalo vám teď 16,5 dolaru. Jestli jste si pořídili Delta Air Lines za 1000, zbylo vám 49 dolarů. Pokud máte akcie United Airlines, nezbylo vám nic. Ale pokud jste si před rokem nakoupili za tisíc dolarů pivo, všechno ho vypili a vrátili láhve, máte teď v kapse 214 dolarů. Takže současná rada finančního poradce zní: hodně pijte a recyklujte!“ (zdroj vtipu - reflex.cz, ale myslím si, že oni ho nevymyseli, tak nevim, jak je to s nějakejma autorskejma právama)

Stydím se moc

Projev pana Paroubka po prohraných volbách na začátku června 2006:

"Takže dámy a pánové, já jsem rád, že jste tady v tak hojném počtu. Já bych především chtěl v tuhle chvíli poděkovat našim voličům, kteří nám, nás takovýmto způsobem podpořili. Myslím si, že tento volební výsledek s výjimkou mě nečekal skoro nikdo. Já bych chtěl říci, že to byl boj proti všem. Musím říct, že bohužel také proti médiím, aspoň řadě lidí v médiích, novinářům, kteří pracovali v žoldu Občanské demokratické strany, typu pánů Steigerwalda, Tuny, Martina Komárka a některých dalších.

Jinak musím říct, že řada lidí v médiích pracovala, myslím si, korektně a musím jim poděkovat.

Ještě k těm lidem v těch médiích, kteří pracovali ve prospěch ODS: velice zjevně bych jmenoval pana Kmentu. Byl to tedy boj proti části lidí v médiích, proti jednotné frontě zločinců typu Krejčíře, lhářů typu Kubiceho, mocichtivé ODS. Sociální demokracie získala pět nových poslanců. Téměř 300.000 nových voličů od roku 2002. Vyhráli jsme v šesti krajích. Budeme dál prosazovat jistotu a prosperitu pro naše občany, ať už ve vládní nebo jiné úrovni.

Rád bych poděkoval všem lidem a především těm, kteří nás pod... kteří nás podpořili. Děkuji všem kandidátům a lidem, kteří pracovali na volební kampani. Nejvíce chci poděkovat své rodině, která si musela projít těžkým údobím zejména při těch bezprecedentních útocích, které na ni byly v posledních dnech. Jak vidíte z volebního výsledku, volby v České republice vyhrála Občanská demokratická strana. A vy očekáváte, že jako předseda druhé nejúspěšnější strany přiznám volební porážku a podám ruku vítězům. To bych normálně udělal, ale takovéto gesto dělat nebudu.

Sociální demokracie, její funkcionáři i já osobně jsme byli vystavení neuvěřitelnému tlaku. Občanští demokraté v hrůze, že prohrají třetí volby v řadě, použili všech prostředků, aby této prohře zabránili. Ještě loni zjara měli situaci zcela jasnou a pod kontrolou. Sociální demokracie byla za nimi více než o 20 nebo ještě 22 procent preferencí. Vláda pod mým vedením ovšem tuto situaci změnila. Vrátili jsme se k zásadové politice moderní evropské sociálně demokratické strany. Vypracovali jsme desítky významných zákonů, opatření a investičních pobídek. V důsledku dlouhodobě prozíravé hospodářské politiky začala země prosperovat. Lidem se začalo lépe dařit. ODS pochopila, že u občanů mohou mít tyto úspěchy volební odezvu.

Zmobilizovala své finanční zdroje a ve spolupráci s většinou periodik, veřejnoprávní televize a rozhlasu rozpoutala nevídanou kampaň. Když ani toto nepomohlo, sáhla ODS k jiným metodám: k projevům násilí, pomluvám, osočování. Převzali v určité absurditě metody manipulace veřejnosti, které využíval totalitní režim před rokem 1989. V posledních dnech jsme byli svědky bezprecedentní manipulace, která nemá nic společného s čestnou politickou soutěží názorů a vizí. ODS dokázala zastrašováním mocenských složek zamést pod koberec kauzy, které dokazovaly, že někteří z jejích představitelů se dostali do rozporu se zákonem. Ať šlo o úkony pana předsedy Topolánka při možném ovlivňování svědků v kauze Kořistka či o jiné případy. Jak sériové výrobě byly veřejnosti předkládány jedna pseudokauza sociální demokracie za druhou. Když neprokázali svá tvrzení o korupci v kauze Unipetrol, přinášeli další a další kauzičky.

Jako předseda vlády jsem v těch případech, kde bylo důvodné podezření, že se byť jen část tvrzeného prokáže, zachoval razantně a bezodkladně jsem ukončil jakoukoliv formu spolupráce s důvodně podezřelými. Nikdy jsem nezasahoval do práce orgánů činných v trestním řízení, naopak na jednáních vlády jsem vyzýval policii, státní zastupitelství, ale i zpravodajské služby této země, aby tyto kauzy prověřovaly a předložily vládě své návrhy a informace. Když i tento mechanismus u občanů nefungoval, uchýlila se ODS k metodám, jejichž obdobu nenaleznete v naší novodobé historii. Obvinila sociální demokracii a mnohé její představitele z toho, že organizovaný zločin prorostl do nejvyšších vládních míst. ODS se neštítila porušení mnoha zákonů. Učinila tak záměrně čtyři dny před volbami, aby toto evidentní a opakované porušování právního řádu již nemohlo být prokázáno do voleb. Pod heslem vítěz bere vše, spoléhá ODS, že se rychle ujme moci a spolu se svými agenty přisluhovači zajistí těmto osobám beztrestnost. Toto já a sociální demokracie, jímž jsem předsedou, nedopustím.

Cítím povinnost oznámit, že demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948, snad jen s rozdílem, že hrozí modrá totalita. Pokud by občané uvěřili kampani ODS a jejím experimentům, jsou sami strůjci svého osudu a nelze nic namítat. Pokud volebního vítězství dosáhli nečestně, nemůžeme to v zájmu tohoto státu tolerovat. ODS však argumentovala za pomoci ředitele ÚOOZ Policie ČR Kubiceho. Ústy pana Topolánka, Langera a Vidíma i dalších neprokázanými, i dalších neprokázanými absurdními pomluvami, informacemi o údajném sexuálním zneužívání nezletilé dívky mojí osobou, zapojení členů sociální demokracie i mé do údajné, údajné zapojení členů sociální demokracie i mé do vraždy pana Mrázka a další smyšlenosti. Zakrývala, že její politici, například pan Tlustý, se zavražděným Mrázkem prokazatelně stýkal. Zkrátka ODS a některé útvary Policie ČR se dostaly zcela do vleku šedé ekonomiky, přání pánů Krejčíře a dalších. Věrna své tradici různých fondů a pana Koženého.

Sociální demokracie považuje za nesporné a snadné osvědčit, že tato tvrzení jsou smyšlená a nepravdivá a také, že tato tvrzení zásadně ovlivnila hlasování voličů. Zákon 245 z roku 95 o volbách do Parlamentu České republiky v platném znění uvádí v paragrafu 16 odstavec 2, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. To se prokazatelně v mém případě skandálním způsobem stalo. Zákon o volbách pak umožňuje ve smyslu paragrafu 87 odstavec 4 podat návrh na neplatnost voleb, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb.

Prověříme možnost podat žalobu na neplatnost voleb u Nejvyššího správního soudu, a to bezodkladně. To je nutno podat do deseti dnů od vyhlášení výsledku voleb Státní volební komisí. Zdůrazňuji, prověříme. Činíme tak s vědomím odpovědnosti za zachování demokracie v naší zemi. Taková bezpříkladná manipulace se nesmí opakovat. Chtěl bych ještě připomenout panu prezidentovi, že v tuto chvíli podle propočtů, které jsou, má levice 101 mandátů z 200, to je většina. Já jsem připraven v tuto chvíli jednat také se Stranou zelených a předpokládám, že tato jednání nějakým způsobem proběhnou, ale v tuto chvíli nepředpokládám, že by pan Topolánek byl schopen sestavit vládu, která by měla v Poslanecké sněmovně 101 mandátů, které potřebuje. Prostě on tu vládu nesestaví s potřebnou parlamentní podporou, to je fakt. A myslím si, že pánové Klaus a Topolánek to musí vzít na vědomí. Děkuju.

Možná jsem naivní blázen, ale vždycky jsem si myslel, že člověku, který je schopen přednést toto (všichni jsme slyšeli s jakým zanícením to přednášel) se ostatní vysmějí a v politice (a vlastně ani kdekoliv jinde) si už neškrtne. Buď odstoupit sám nebo být donucen svojí stranou.

Nestalo se.

Zvítězil drtivě se svoji stranou v krajských volbách.

Nechápu.

A stydím se.

REKLAMA

Hank a Mike

Ve Varech jsme se na to nedostali. Ale v úterý se film konečně dostal i do Plzeňských kin. Tedy vlastně - byl promítán od pěti a od osmi v kině Beseda. Od pěti jsme tam seděli i my.

Nejdříve začali na plátně běhat ukázky na filmy, které (asi) právě běží v kinech. Mamma mia a podobné hlouposti. Prý, aby vynikl následný úlet.

Režie: Matthiew Klinck
Začal točit své první filmy ve svých dvanácti letech (kdyby je začal točit v cizích dvanácti letech, bylo by to poměrně zvláštní). Hanka a Mikea zrežíroval, tehdy ještě jako krátkometrážní film již v roce 2001. Po jeho úspěchu z toho letos udělali celovečerák.
Hlavní postavy ztvárnili a zároveň scénář napsali Thomas Michael a Paolo Mancini. Údajně poměrně známí baviči, kteří spolu spolupracují již delší dobu.


Hank a Mike jsou velikonoční zajíčci. Žijí ve světě, kde je normální být velikonočním zajíčkem. Všichni velikonoční zajíčci pracují ve společnosti Eastern, která je dceřinou společností obrovské korporace, která spravuje všechny svátky. A to jak svátky hlavní (vánoce, velikonoce, helloween..) tak ty podřadnější, mezi které patří i již zmíněné velikonoce.
Ale co ze zadlužující se firmou? Problém zadlužující se firmy přijde vyřešit pan Vydřiduch (hraje ho Chris Klein - Oz z prciček), který to s penězi umí. Jeho sponzorovaná sebevražda měla obrovský úspěch.
Slovo reorganizace jste určitě již všichni slyšeli. Ale že se tohle může přihodit i vám, na to jste ani nepomysleli. Zvlášť když jste velikonoční zajíček. A tak jsou nasraní. Zničení. Snaží se. Nejde to. Pijí. Hádají se spolu. Perou se s jinými. A vlastně nevědí, co mají dělat.
Mimo mnoho vtipných situací, které ale většinou opravdu vycházejí pouze z toho, že mají klucí hezkej růžovej kožíšek. Případně méně a méně hezkej a méně a méně růžovej kožíšek.
Tvůrci se snaží evidentně ukázat i na spousta nespravedlonosti a hlavně pokrytectví, které se skrývá v americké nebo řekneme západní (víme, co tím myslíme, přesným termínem doufám, že to dyžtak popíše Ondra) civilizaci. Viz: "Já můžu použít slovo retardovaný, já mam retardovanýho bráchu!" a mnoho dalších..
Film vrcholí parádním happy endem ve velkém stylu.
Jsem rád, že jsem to viděl. Řekl bych, že je to dobrý film. A že je to dobré vidět. Jednou.

HUDBA A KLIPY I.

Založena nová rubrika. Možná, když člověk neví, co psát. Možná, když člověk ví, co psát, jen je líný. Prostě proto. A prostě hudba je - jak jsem se někde dočetl - potěcha duše.

Některé klipy zde budou kvůli hudbě:

Jiné kvůli klipu jako takovému:

(Úžasný klip pod taktovkou režiséra Chrise Cunninghama,od kterého se zde jistě ještě knějaké ty klipy objeví.)

Jiné kvůli hudbě i klipu:

(Jistě jste poznali Sigur Ros - a já v tom klipu cítím také nadcházející podzim, což? )

Štěstí

Do 5. září probíhala v sadech fotografická výstava: Plzeň 21.srpen 1968: Svědectví o dni, kdy skončily naděje...
Kdo jste to prošvihl, udělal jste dle mého názoru chybu. Na (již v sadech) klasických panelech se objevilo vždy několik dobových fotografií, krátký popisek a výstřižek z novin.

Fotografická výstava Autor fotografií : Jiří Plzák Výběr, úprava snímků : Zdeněk Roučka Grafická úprava : Pavel Falátek Místo : Křižíkovy sady v Plzni Výstavu pořádá město Plzeň pod záštitou 1.náměstkyně primátora Marcely Krejsové
No a včera čili 10. září jsem se rozhodl být kulturní. Vypravili jsme se tedy do areálu nádraží v Plyni na Jižním předměstí, kde jsme shlédli v rámci festivalu divadlo hru Maršo Vorijla. Hra vychází z několika předloh, dvě ženy vyprávějí svůj příbeh. Jedna utekla. Druhá zůstala. Ani jedna se nemá dobře. Tak tak na jídlo. Ale žijí. Chvílemi z toho dost mrazilo.
Rychlé prolétnutí historií: 1818 začínají Kavkazké války. 1921 - Čečensko součástí Ruska. 1944 - cca 170000 mrtvých při transportech .. .. .. 1996 - konec první Čečenské války .. .. .. 1999 - Rusko opět vstupuje do Čečenska .. .. .. 2005 - okupace 1000 000 muži

Tak jsem si říkal, že jsme ale měli v tom 89 kur*a štěstí!


Pozm. pod čarou:
dokument o 1968
archiv města plzně s fotografiemi a výstřižky z novin
článek o výstavě

předlohy divadelní hry:
Petra Procházková - Aluminiová královna
Milana Terloeva - Tanec na troskách - válečný deník čečenské dívky
Petra Procháyková, Jaromír Štětina - Utřete tělesné Šťávy
Lev Nikolajevič Tolstoj - Hadži Murat
Olga Tokarczuková - Poslední příběhy
Anna Politkovská - Ruský deník (Anna Politkovská byla letos zavražděna)

Pro Davida

Zdar Dejve, hele, to je pro tebe típku, ale ostatní to samozřejmě mohou zkouknout taky, teda jestli to ještě neviděli.

Zlatá koruna

Byli jsme na vodě. Řeka se jmenuje vltava a protéká mnohými krásnými místy. Fotila především Martina (alespoň myslím) takže těch svejch třicet fotek z krumlova asi pak nějak přihodím k těm jejím, jestli to má vůbec smysl ;-)

Každopádně jedno z těch krásnejch míst se jmenuje Zlatá koruna. Rozhodně je to krásný, rozhodně to založil Přemysl Otakar II., ačkoliv to nejdříve jmenovalo Zlatá trnová koruna. Jo a jestli vás to zajímá, tak další historický info zde.
A klášter tady:

Mě tak nejvíc teda zaujal antikvariat, který se nacházel kousek vedle v nádherném historickém sklepení. Jen je trochu škoda, že tři čtvrtě knížek byly takové ty komunistické edice, takže nevím nevím... :-D

Ale něco se tam samozřejmě najít dalo, takže jsem se taky něco koupil samozřejmě :)

Mimo jiné tohle - ilustrace a básnička za tři koruny, paráda :)

Z POTULKY

Karel Svolínský

Slunce jak chumáč vos

Uzarděně žihadluje

zlátnoucí pšenice

polní cesty

mateřídoušková bezvětří

Vrch s kapličkou

jak ženský prs

V úpatí

drol cihlových schodů

višňový sad

Pokora stromů

Snad každý lit obtěžkán

karmínovými náušnicemi

Pumpa

Podávám jí ruku

pláče

Zvedám

stláčím rezavé rameno

naříká

křičí

Rozkvetlé býlí

chajda s kukuřičí

Ulehám do šustivého listí

na divánek pytláků a lumpů

na kanálko zlodějů a tuláků

do postele dědkůprohlašujících se za hlídače

na lože smyčkařů

co za pár šupů

vychytají stovky syslů

Ruce za hlavou

oči dokořán

mysl nespoutánou

bez hnutí si hovím

v noci cvrčků

a vím

Šel jsem

pro tuto chvíli

Hej, šel bych na vandr..

Vejlet

Tak jsme byli v Beskydech. Meli jsme pripravenou krasnou trasu, bylo nas tam spousta...
No, trasa lehounce nevysla a nekolikrat se musela prizpusobovat momentalnim snehovym podminkam, totiz spise tomu, ze jsme hned prvni den netrefili modrou a sli jsme po jine modre. No a pak se to menilo jeste nekolikrat. Kazdopadne fotky jsou na rajceti - a bude jich vic ;-)

a tady bych si dovolil pridat hovadinu, kdyz uz to mam v compu :-p

Jak jste jiste poznali, video bylo porizeno na cesko-slovensko-polskych hranicich.
Zatim pic a pac a hura na vodu.

Teď už je mi úplně jasné, co že jsem to hledal

Pán je šikovný chlapec

To vám takhle po letech taky jednou luxuju. No a vysál jsem si kravatu. Co tam dělala nevím, ale domácí práce bych měl raději nadále odmítat :-P

Zamyšlení

Tak jsem zrusil svuj byvaly blog, abych si o neco malo pozdeji zalozil novy, do ktereho rovnez neprispivam. To jsem ale bourak. No nic, tak alespon par vtipu:


1. Ze života hmyzu
Ptá se kudlanka nábožná jetele:
"Jeteli, proč se nemodlíš?"
"Nechci být spasen."


dalsi bude delsi
2. Tři mrtví v nebi
Svatý Petr takhle na bráně zastaví tři chlápky a povídá:
"Pánové, poslední dobou máme děsně přeplněno, takže mi nejdřív
musíte říct, jak jste zemřeli a já posoudím, zda máte nárok na místo tady."
První chlápek se pouští do vyprávění:
"Bydlel jsem v centru v tom novém mrakodrapu, ve třicátem patře.
Jednou jsem takhle odpoledne na balkóně cvičil aerobic, když jsem nějak
zaškobrtl a převážil se přes okraj. Naštěstí se mi povedlo, jak jsem padal,
se o patro níž chytit zábradlí. Měl jsem i štěstí, že v tom bytě někdo byl.
Zevnitř vylezl nějaký člověk, ale místo, aby mi pomohl, mě začal mlátit přes
prsty. Chvíli jsem se ještě držel, ale když si ten chlap doběhl přes kladivo a
jeden po druhém mi přerazil prsty, tak jsem se pustil. Nějakým zázrakem jsem
dopadl do hustého křoví a kromě pár škrábanců a vyraženého dechu se mi nic
nestalo. No, a když jsem se tak hrabal z toho křoví, najednou jsem zaslechl
divný zvuk, zvedl hlavu a přímo na mě přistála lednice. No, a to mě už zabilo a
tak jsem tady."
"No, to je hodně skličující příběh, tak běžte dál. A co vy?" ptá se
Petr dalšího.
"Já dělal v účetní firmě ve městě a jednou mi někdo zavolal, že mi
nějaký chlápek chodí za ženou. Tak jsem se sebral, honem domů. Výtahy nejezdily,
tak jsem musel vyběhnout devětadvacet pater. Vlítnu do bytu, žena v županu,
zpocená. Tak já prohledal celej byt. Až na balkóně jsem toho mizeru našel. On se
nechtěl pustit, tak jsem ho praštil po prstech kladivem. A představte si, on
spadne dolů celou tu výšku a nic se mu nestane. Já vám byl tak rozčílenej,
vlítnul jsem do kuchyně, popad ledničku a hodil jsem ji na něj z toho balkónu.
Jenže už nejsem nejmladší a srdce ten nápor nevydrželo, tak jsem se tam složil a
už mě neprobudili."
"No, to je taky smutné, tak běžte. A co vy?"
"No, to se vám takhle jednou schovávám nahatej v lednici...."

3. Boží trest
Sedlákovi umře nejdřív koza, potom kráva a nakonec i manželka. Zničený
sedlák si sedne na mez a běduje:
"Panebože, co jsem provedl, že mě takhle trestáš?"
Zjeví se mu pánbůh, škrábe se na bradě a povídá:
"Já ti vlastně ani nevím, ty mě prostě tak nějak sereš."

4. A trochu sexu ;-)
Pepíček jde po hodině za učitelkou do kabinetu. Slušně zaklepe, pani učitelka vykoukne a Pepíček pravil: „Soudružko učitelko, já bych si chtěl s Váma zašukat.“ Načež mu učitelka vrazí facku přes celou hlavu a povídá: „To máš za tu soudružku... a teď pojď, ty čipero!"


haha

Zase škola :-P

Ano a po supermanovi prichazi dalsi video o tom, jak se to ma delat... ;-)

good luck

Zkoušky

Takze ja jsem asi trochu opozden, jelikoz mi zkousky zacinaj pristi tejden. Ale jak tak posloucham obcas kolem sebe, tak vetsina skol ma jiz napilno. Tak at to rychle utika par rad, chcete-li se na zkousku vyprdnout a chcete-li, aby to nejak vypadalo:

1. Přineste si polštář, hoďte si šlofíka (nebo to aspoň předstírejte). 15 minut před koncem vstaňte, protřete si oči se slovy: „Ježísi, to je hodin; tak se do toho dáme“. Něco tam načmárejte a odevzdejte o 5 minut dříve.
2. Po rozdání zadání začněte křičet: „Pepo, Pepo, mám výsledky.“
3. Pokud je to zkouška z matematiky, odevzdejte esej. Pokud je to zkouška z jazyka, odpovídejte matematickými symboly. Buďte kreativní. Používejte integrál.
4. Dělejte si vlaštovky. Snažte se trefit asistentovi do levé nosní dirky.
5. Mluvte si celou dobu pro sebe. Debatujte sám se sebou. Pokud budete požádáni, abyste zmlkli, odsekněte, že to slyší vaše myšlenky. Pak si začnětě vykládat, jaký je asistent vůl.
6. Po obdržení zadání na něj 5 minut tupě zírejte. Pak vstaňte a začněte křičet: „Vůbec tomu nerozumím a to jsem celý semestr chodil na cvičení. O co jde? A kdo vůbec jste? Kde je ten, co tu má být?“
7. Doneste si digitální hru. Zapněte zvukové efekty.
8. Najděte zajímavý způsob, jak odmítnout každou zadanou otázku. Např. Odmítám odpovědět na tuto otázku, protože se příčí mému náboženskému založení. Buďte kreativní.
9. Přiveďte si ssebou své oblíbené domácí zvíře.
10. Vleťte do posluchárny a zařvěte na asáka: „Už mě maj', musím zdrhnout!“
11. Po patnácti minutách vstaňte, roztrhejte všechny papíry na malé kousíčky, vyhoďte je nad sebe a zařvěte: „Veselé vánoce“. Pokud máte odvahu, požádejte o nové zadání s tím, že jste staré ztratil. Opakujte každých 15 minut.
12. Pište štětcem nebo zvýrazňovači.
13. Přijďte na zkoušku v plavkách nebo županu.
14. Přijďte s extrémním záchvatem Turetova syndromu. Buďte hodně vulgární. (Syndrom, při kterém člověk začne mluvit sprostě).
15. Udělejte zkoušku v cizím jazyce. Pokud žádný neumíte, vymyslete si ho. Pokud se jedná o zkoušku z matematiky, používejte římské číslice.
16. Přineste si něco, abyste to mohli házet na asistenta, když se nedívá. Obviňte osobu, kterou nemáte rádi.
17. Jakmile dostanete zadání, snězte ho.
18. Vejděte do posluchárny s filmovým štábem. Vysvětlete asistentovi, že si chcete nechat natočit záznam a naznačte mu, že by mohl dostat určité procento z výnosu.
19. Každých pět minut vstaňte, seberte všechny svoje věci a sedněte si o místo dál. Pokračujte.
20. Odevzdejte o 30 minut dříve. Komentujte to jako extrémně lehké.
21. Odpovídejte v písemce, jako kdyby to byl test. Pokud je to test, tvořte zajímavé kombinace, jako např. BABA.
22. Přineste si černý fix a všechny své odpovědi si okamžitě zcenzurujte.
23. 20 min. po obržení zadání vstaňte, rozházejte všechny věci se slovy:" Já na to seru!" a triumfálně odejděte.
24. Vyvolejte vzpouru. Například pohrozte, že jestli všichni neudělají, tak rovnou odcházíte.
25. Snažte se vypadat opilý. (Nejlépe totálně)
26. Poznamejte, jak dnes asistent vypadá sexy.
27. Přijďte na zkoušku v černém plášti. Po půl hodině si nasaďte černou masku a začněte řvát, že jste Fantom Opery, dokud vás nevyhodí.
28. Běžte na takovou zkoušku, o které nemáte nejmeněí představu, co se vás můžou ptát, a pokud víte, že si zkoušející skutečně pamatuje všechny studenty. Začnětě bojovat o to, abyste mohli dělat zkoušku.
29. Po obdržení zadání se začněte hlasitě smát se slovy:" To fakt chcete, abych si život kazil takovouhle sračkou?"
30. Přineste si vodní pistolku.
31. Začněte si pískat svou oblíbenou píseň. Nenechte se přinutit, abyste zmlkli. Pokud vás budou chtít skutečně vyhodit, změňte repertoár.
32. V polovině zkoušky začněte dělat brajgl.
33. Pokud se jedná o zkoušku z matematiky, snažte se vymyslet co nejdelší čísla. Nacpěte pí a komplexní čísla kam můžete. Pokud se jedná o zkoušku z jazyka, snažte se pořád odbíhat ke svému životnímu příběhu.
34. Přijďte na zkoušku v rytířské zbroji.
35. Přiveďte si sebou osobu s vějířem. Trvejte na její přítomnosti, protože jinak se vám špatně dýchá.
36. Když vejdete, postěžujte si na vedro. Svlékněte se do naha.
37. Zavolejte si asistenta, ukažte na libovolnou otázku a zeptejte se ho na odpověď. Snažte se to z něj dostat.
38. Přiveďte s sebou spousty lidí, aby vám dělali vlny. (jako na stadióně)
39. Házejte si s kamarádem talíř přes celou místnost.
40. Přineste si sebou co největšího a nejošklivějšího maskota. Modlete se k němu často. Zapřemýšlejte i o nějaké oběti.
41. Během zkoušky rozeberte na co přijdete.
42. Pište otočeně o 90 stupňů a pozpátku.
43. Přineste si s sebou hudební nástroj a hrajte svou oblíbenou melodii. Pokud vás budou okřikovat, snažte se je přesvědčit, že bez toho nemůžete myslet.
44. Napište „10 důvodů, proč je prof.Tenaten blb:“

No pravdu ma ten, ktery si rika, ze nektere z tipu jsou dost o nicem, ale po noci stravene v objeti s matematikou s povzdechem beru vse :)

Na zaver bych jeste prilozil video, ktere jiz internet dobylo, ale pokud ho nekdo jeste nevidel, mel by. Takhle se odchazi z prednasky *THUMBS UP* :

Je tu konec května (skoro)

a s tím i maturity. Dneškem počínaje (alespoň, co já vím) se to většinou v Plzni spustilo.
Tímto bych chtěl popřát všem hodně zdaru.
Aby mohli po maturitách o maturitách posléze hovořit jako o formalitě, stejně jako jim to vykládáme my a stejně tak, jako my jsme slýchávali od starších ročníků.
No a tady alespoň něco pro zlepšení nálady:

něco z matiky něco z angličtinya něco jen tak :)
good luck

Umberto Eco - Jméno růže

Jo, tak tuten autor fakt psat umi. Je to zazivny. Porad se neco deje. Jsou tam zajimava historicka fakta. Oproti tomu dozajista i mnoho dohadu.


Skoda, ze to nebylo jmeno tulipanu. Protoze, tady u nej jsem precetl vetsinu ty knizky :-D
Shodou okolnosti se jedna o knihovnu narodniho muzea v Praze. A ja ji v tom komplexu budov okolo klastera proste vidim. Citadela to sice neni, ale jedna z tech okolnich budov urcite.
Vic k tomu nereknu. Bylo by toho malo a stejne to vsichni cetli, a ti kteri nikoliv, tak by meli ;-)

Jack Kerouac - Big Sur

Aneb zpověď člověka, který byl dohnán k tomu být beat.

Takze Kerouac uz je par let po vydani Na cestě. Uz je slavném. Ma nejaky prachy. Všichni ho hledaj. Jeho stary znami. Mlady kluci, který proste chtej pit s tim klucinou, co jezdi stopem po americe. No jo, ale on je sedivej dedek a uz to nejak psychicky nezvlada. No a fyzicky, no ty kvanta alkoholu asi taky nejsou zrovna to nejlepší, co ho mohlo potkat.

Tak mu kamos nakladatel (jezis, myslim, ze by to mel bejt Ferlinghetti, ze jo, to je prece jasny) pujcuje srub more. Mimo civilizaci. Parada. No, ale stejne ho schyzi dozenou. Taky mu umrel doma zatím kocour. No a na zaver ho vlastne dozene i civilizace. Takze asi tak….

Ta knizka je skvela. A mozna je to proto, ze je to Kerouac. A ja ho mam fakt rad, protože tam jsou věci, který ja nikdy nedokaz. Protože nato nemam odvahu. A budu pilnej student a budu dřepět doma a myslet si, ze si o tom alespoň prectu.Protože jsem proste srab. A nemam odvahu. Ale třeba se nekdy fakt naseru. A když je clovek fakt nasranej, tak se neovládá. A tak se třeba fakt naseru. A pak udělám něco fakt odvaznyho. Ale neudělám to z odvahy. Protože jsem proste srab. A to se nezmeni. Ale udělám to z naproste ale naproste zbabelosti.A mozna, ze pak budou ostatní cumet a poslouchat my kecy. Nebo my mlceni. A budou me poplacavat po ramenou.Ale nebude to proto, ze udělám cosi odvaznyho. Ale bude to jenom potvrzovat, ze ostatní jsou taky srabi. Mozna si pak budou myslet, ze ja ne. Ale ja budu stejne porad ten nejvetsi srab. Protože na tohle jsem nemel a ani jim to nebudu schopen rict. Bud ze zbabelosti, ale nejspíš to proste nebude mit cenu. A mozna pak prijde někdo, kdo me poplaca po ramenou. Ale jinak. A bude to chapat. A bude to nejakej takovej Dean Moriatti (alias Cody a bůhví kdo ještě) nebo nejakej vojta nebo luis a nebo někdo uplne jinej. A ja uvidim nad nim tu svatozář. Která tam nebude. Protože to byl taky srab. (Anebo nebyl, ale to uz bude jedno, protože me to stejne nezachrání) a tak asi vypiju spousta vina s obrazkem.A zaradim se zpatky do lajny.Anebo nezaradim. Ale vzdycky to bude jenom ze zbabelosti. A ted je mi zima. A jsem trochu nasranej, protože jsem to nejak popsal. A mozna uplne spatne. A zase sedim před skolou a zástavám v lajne, protože na to nemam a nespis nikdy mit nebudu. A proto mam rad Kerouaca. A proto budu cist Kafku. A proto mi ted sere Cempírek, kterej mel odvahu. A sere mi Zappa, kterej jeci: „ja jsem nejlepší, a kdo si to nemysli, at si polibi…“ A sere mi Nýče, kterej tvrdi, ze vsechno zavisi na vuli. Pritom netusi, ze většina lidi dela věci ne ze sve vule, ale ze zbabelosti.

A jak tak sedel u toho srubu se vsema tema svejma paranoiama. Tak je chytas taky a stejne to musis docist, protože to nejde prestat a cekas, jestli teda něco prijde. Nebo to vlastne ani necekas, protože se to neda cekat. Ale nastesti to prijde, ze to alespoň na nejakou dobu pomuze…

Politika

O sporu pana prezidenta Václava Klause a pana Langera, který už nebyl poněkolikáté jmenován soudcem nic nevím. Ale tento rozhovor stojí za povšimnutí. Pan redaktor se ptá, tiskový mluvčí pana Klause odpovídá. Dá-li se tomu, co řekne vůbec říkat odpověď. Říkám, o sporu nic nevím, ale tohle je fakt pro zasmání, jsem ovlivněn tím jak to podali v daných novinách a fandím panu Langerovi.
Ale hlavně se směju odpovědím :-D
No nic, to je asi všechno.

Můza

Tak byla Můza. Tak a je to na rajčeti. A vyhral Adolfo s bandem a tak mu gratuluji.
Takže tady to je.

Terry Pratchett – Hrr.. na ne

Tradicne geniální preklad. Na hranicich Klece a Ankh-Morporku vyrostl ostrov. Dva rybari rybarili (prekvapive) a nemohli nic chytit. A najednou byli na sousi. Ci ostrov to asi bude? Klece nebo Ankh-Morporku? No, takhle… Co se deje v kleci nevime. Je to země, která je na pousti a ziji v ni burani. Zatímco Ankh-Morpork je pristav, bohaty… No, ne tak docela, ale takhle nejak si to predstavuji jeho obyvatele. Velitel policie Elanius musí vyresit zločin. Ma schopne (Karotka) i méně schopne pomocniky (skoro všichni, kteří se daji nazvat – ti ostatní). Karotka je velice schopny, coz zjistime například hned na zacatku, když ukeca dve bandy tech nejhorších mladistvich delikventu, aby spolu hrali fotbal místo vrhnuti se na sebe s nozi. Coz bylo ostatne asi to nejmensi, co za celou knizku vykonal. No, pokud bych prozradil dej a vtipky, tak byste se pak uz nesmali a nemeli motivaci si to precist. Cili jen tak ve zkratce – T´rusove jsou ti kteří se zenou za svým vudcem, pokud je jejich vudce, ten který bezi (obvykle do naruci smrti) první. Pokud je jejich vudcem, ten který bezi vzadu (cili ne první), pak obvykle zemre ještě cestou a to nikoliv rukou puvodniho nepritele. Hrabe Vetineri je rozhodne schopny, ačkoliv se třeba na první pohled nezda. Vedce Leoparda (nikoliv však da Vinciho) nikdo nezna, nastesti, ale je to genius. No a generalove Ankh-Morporksti napadne pripominaji ty dva generaly, kteří zpívají „kujme pikle, pikle kujme..“ (prece Silene smutna princezna neee..).

Jo a pak jsem zapomněl na knihu generala Taktica, bez které by se jiste nemel obejit zadny schopny vojevůdce. (Třeba pan Bush se podle mne lehounce inspiroval :-P )

No, je to fakt sranda. Asi bych mel vic cist… J

Jo a btw: http://jozin.ic.cz/fantasy.html - ke stazeni prvnich sedmnáct pratchettovo knizek z cyklu tajemne zemeplochy. Ostatní budou doufejme prubezne přibývat. Neska (18.3.08) jsem to objevil, takze parada.

Jan Cempirek – Rafinerie

Hned na prebalu, na takovym tom ohnuty, co je sice prebal, ale je videt a z se otevre knizka, je navod. Navod jak vyrobit z mezinarodni vlakovy jizdenky za par supu listek třeba na konec světa. Téměř. To je dulezity, protože pak muzes jezdit kam chces a utratis houby prachy.

Zaujal mne odstavec o této knize, který jsem si nasledne vystrihl z casopisu. No, a po dvou letech jsem si ji opravdu zapůjčil. Rozhodne nejsem zklaman. Kniha ma tri hlavni postavy. Michala. Pierra. Agens. Kazdou kapitolu vypravi jeden z nich. Zacina Michal. Vypravi o tom, jak zacal jezdit. Jak nikdo z jeho kamaradu, se kterejma sedaval u piva s nim nikdy nejel. A jak najednou pochopil, ze s nim ani nikdy nepojedou. Nejdříve o tom mluvili. Když zacal jezdit tak uz jen vypravel a oni slintali a snili o jeho cestach a volnosti a (ja se bojim, ze na tom budu uplne stejne..). Ale to bylo mimo a o tom tahle kniha nevypravi. Pac tahle kniha je o ceste. O nekonecny ceste. Teda, kazda cesta asi jednou skoni, ale to az v dubovej truhle.

Kniha je v podstate takovej cestopis. Ačkoliv třeba v Parizi se Pierre zdrzel tak tri roky, ne-li vic. Je to cestopis, kterej vas ale neprovede po památkách, ale maximálně tak po nejakejch levnejsich putykách, vlastne obcas se vynori z mlhy i nejakej ten grad hotel, když je stesti. Něco jako, když pise Kerouac, ale bez „zbytecnejch“ filosofickejch kecu. Takovy to ne uplne sedivy zakouti, kde ještě prochazeji turisti, aby se vyplatilo tam stat se sagem (Michal), kytarou (Pierre) nebo s nima zpivat (Agens), to je rafinerie. V Parizi - Centre Pompidou = rafinerie. Tam se vlastne potkali Pierre a Michal. Pak jeli nekam vlakem, asi nejdřív do Cannes, ale tam to bylo na pytel, pak do Španělska, tam je zas nepustili celnici, kvuli takovymu jejich jednomu povedenymu znamymu, tak museli nekde prespat a zrovna tam spala taky Agens (na lavicce na nadrali). Pierre foti. Tak si ji párkrát vyfotil a pak uz jela s nima. Hrali, jezdili, spolu nebo zvlast. A pak to tak nejak taky skoncilo. Konec rikat nebudu, pac je uz na zacatku, a pac by to asi nebylo nejvic fajn.

Kazdopadne me to bavilo a zas si nadavam, ze jsem liny a neodvazny. No a chci zkusit to s tim listkem. :-)

"Hloupe zakony"

Vsichni jiste vime, ze se proste nesmi v Narodnich parcich a takovejch vecech chodit jinudy nez po vyznacenych stezkach, natoz aby se v nich snad taborilo...
No jo, ale proc?
Jsou lide, kteri takovehle omezovani svobody nevidi radi. A proto treba pisi dopisy panu premierovi. :)

"…před nějakým časem jsem pořádal o udělení výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Proč?
Chtěl jsem legálně bivakovat - rozuměj spát na zemi - v chráněných krajinných oblastech a národních parcích.
Myslím, že právo spát v přírodě má každý živočich, člověka nevyjímaje.
Podle zákona o těchto výjimkách rozhoduje vláda.
Ministerstvo životního prostředí celou záležitost předžvýkalo a sepsalo nikým jmenovitě nepodepsanou důvodovou zprávu a návrh usnesení, aby výjimka nebyla povolena. Prý jsem neprokázal veřejný zájem převyšující zájem ochrany přírody.
Překvapení se nekonalo, vláda vydala usnesení dle předžvýkaného dokumentu.

USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 12. prosince 2007 č. 1399
k žádosti o povolení výjimky ze základních ochranných podmínek všech národních parků a chráněných krajinných oblastí České republiky

Vláda nepovoluje na žádost pana Martina Hyťhy, výjimku podle § 43 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ze zákazů uvedených v § 16 odst. 1 písm. c) a § 26 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, tj. ze zákazu tábořit na území všech národních parků a chráněných krajinných oblastí v České republice mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, a to za účelem volného přespávání v přírodě (bivakování) při vícedenních pobytech žadatele ve velkoplošných chráněných územích České republiky.
Předseda vlády
Ing. Mirek Topolánek v. r. "


Zdroj: sdruzeni Avalon aktualita 31.března 2008

Koncert

Takže. Včera jsem šel do hifi (kam jinam). No jo. Meli tam bejt nejaci znami. No a kdyz uz jsem byl skoro v hifi. Tak jsem je potkal a ze je tam koncert a ze si jdem sednout nekam. No tak kufr je nejbliz. Byl jsem tam prvne. No a pravdepodobne naposledy, pac to tam neni tak uplne docela muj salek caje. Kazdopadne znate hru zvanou "tajemny fotbalek"? :

To je specielni hra a nesmi se koukat pod bundu, ktera kreje mic. Bohuzel neni poznat, byl-li gol ci ne a kdo ho komu dal. :_P

No, ale hura zpatky do hiface. Koncert skupiny, ktera se podle vybirace vstupnyho zove ČESKÝ SLAVOJ skoncil. Tak go si sednout dozadu. Vsak po chvili se zminovana skupina vraci, aby zahrala jeste nejaky pecky. No a o to se musim podelit, pac .... No posudte sami.




Proste hifac mi vzdycky necim prekvapi. Sal z poloviny naplnen duchodci. A ja si prijdu jako na vesnicke zabave pred padesati lety. Pana v kravate jste jiz slyseli. Jeste chybi dve slecny ve svych kostymkach. No to uvidime na dalsim videu. I kdyz pisnicku asi vetsina velmi dobre zna.





No, nektery veci proste cloveka prekvapi. Omlouvam se za snizenou kvalitu zaznamu, ale muj fotoaparat opravdu asi neni zrovna nejlepsi videokamerou...
Nejde o formu ale o obsah :-D
Jo a zbyly videa teto skvele party postupne nahraju na jutub.
Pac

Bum..bum..bum

Takže.. Pro ty, kteří to prošvihli. Pravděpodobně o tom nevěděli nebo neměli dostatek financi. No nebo se na to vykaslali. No to je jedno. Ja tam taky nebyl.
Proste v Cechach se objevil pred par dny projekt YAMATO, coz jsou japonsti hudebnici. A je to masakr. Bohuzel jsem nenasel nikde na netu lepsi video nez tohle :

No, kazdopadne byli i v Plzni, tak treba priste :)

Strhující show japonských bubeníků se vrací do ČR! 11. 3. PLZEŇ, Hala Lokomotiva - jinak byli taky v Praze,Brne a Ostrave. btw: jsou na majspejsu.

No a kdyz uz jsem cucel na nejaky takovyhle projekty tak si jeste neodpustim STOMP. Coz jsou taky neco jako bubenici. A budou v Praglu kazdej den od osmyho do trinactyho kvetna od osmi vecer. Tu sobotu a nedeli dokonce jeste od dvou odpoledne. A ja tam taky nebudu, pac to stoji minimalne litrik. Tak alespon video ;-) (PS: druha cast je podle mne lepsi ;-))

Stomp, to je působivá směsice rytmu, pohybu, neodolatelná koláž divadla, kabaretu, hudby a tance. Je to show beze slov a právě tím, že jsou zbořeny jazykové a kulturní bariéry, jsou představení srozumitelná všem. Hraje se a bubnuje rukama, nohama na všechno možné, co je k mání - košťata, kbelíky, popelnice, hrnce, poklice, sudy, zapalovače, gumové zvony či kuchyňské výlevky. Všední předměty se tak mění v neobvyklé hudební nástroje a rozehrává se tak před námi pozoruhodná show nabitá velkolepými rytmy a nespoutanou energií. (http://www.ticketpro.cz/?/detail&id=16368-stomp)

Terry Pratchett - Kobercové

Terry Pratchett – Kobercové

Poměrně útlá knížečka. Poprvé jsem o ní slyšel od Pavlíny, právě když jsme řešili smysl života a takový ty voloviny, znáte to, takový to, co na vás přijde po prvním hafu vína.

No a tak jsem si ji tedkonc po case (cca 1,75 roku) teda půjčil, když uz jsem se dostal do knihovny :-)

Sam autor pise v předmluvě, ze tuto knizecku psali autori dva. Prvnim byl Terry Pratchet v 18 letech, když tvoril sve první fantasy (nebo jedno ze svých prvních), když si ještě myslel, ze ke správnému fantasy patri hlavne hodne kralu, priser, království a bitev, druhym autorem byla tataz osoba o nějakých patnáct let pozdeji, když knihu, která byla před par lety propadákem upravoval k obrazu svemu.

Maličcí lide – tedy ze svého pohledu nejsou maličcí, ale uplne normalne velici, ale z pohledu ctenare jsou opravdu maličcí, zvlast proto, ze bydli v koberci. Koberec je jejich svetem a pripominaji nam lidi, když ještě mysleli, ze země je placka. Místo oceanu je na krajích koberce nekonecna plochost. (coz bude podlaha, tipl bych si na parkety :-) ). Na zemi utoci cas od casu velmi vlastni niciva boure: „smet“. Jak uz je u autora zvykem, tak ačkoliv se nejedna o romany za Zemeplochy jeho humor se nezapre. Tak narazime na Tupomentaly, kteří jsou tak pulku mensi nez ostatní lide (tedy ti lide, kteří by v pripade toho, ze by nezili na Koberci byli podobni nam) a diky vyvoji civilizace uz jejich kralove nehazeji ostatní ze skaly, respektive se uz u toho tolik neusmívají. Jinak je tam vse, co ma ve „spravne fantasy“ byt: dlouha cesta k cili, souboj civilizaci, byvali nepřátele bojující bok po boku (zde tedy za sebou, neboť tupomentalove jsou maličcí a tak mohou lide utocit přes ne a pokud nemá souper 4 ruce, nemá sanci :-) ), unos několika clenu vypravy, zvrat v deji a zaverecna bitva. Pokud by se nebojovalo třeba mezi oranžovými vlasy, ale v temnem hvozdu, asi by to mohla byt „ta spravna fantasy“.

Ale není. Přečtete si. Preklad tradicne vynikající (viz Tupomentalove).

Start

Blog založen.